ZAŽIJ ROK BLBA

2. leden

Milý deníčku,

máme tu nový rok a já se rozhodl, že tě budu psát. STOP. To zní hloupě. Tak jinak: Milý deníčku, máme tu nový rok a já se rozhodl psát si deníček. STOP! Tak tenhle začátek se fakt nevydařil. Lepší bude, když nebudu promlouvat k deníčku, protože za a) nejsem dvanáctiletá holka a za b) nežiju v německém romantickém filmu, takže raději budu oslovovat vás, kdo zrovna můj deník čtete, pokud ho tedy někdy někdo bude číst. Věci se zkrátka mají tak, že s novým rokem jsem si dal předsevzetí, že budu zaznamenávat své pocity, zážitky, myšlenky a další hodnotné okamžiky mého nezajímavého života. Určitě se teď ptáte, proč začínám až druhý den v roce. Odpověď je jednoduchá: během posilvestrovského dne jsem byl značně zaneprázdněn umíráním v posteli a strkáním hlavy do záchodové mísy. S minulým rokem jsem se zkrátka rozloučil vesele a divoce, tedy přesně opačným způsobem, než jakým jsem ten rok žil. A protože se minulý rok příliš nevyvedl (přirovnal bych ho k jízdě v prázdném autobusu, který si to šine v levém pruhu dálnice padesátikilometrovou rychlostí), dal jsem si jako správný sebevědomý člověk do nadcházejících měsíců několik předsevzetí. Zaprvé, budu si psát deníček. A jak vidíš, příteli, právě jsem začal. Někomu to může připadat jako malichernost, ale pro mě, nejlínějšího člověka na zeměkouli, to je velká událost. Malý krok pro lidstvo, ale velký krok pro mě. Píšu, popíjím sklenku červeného, nasávám nikotin a je mi fajn. Předsevzetí číslo dvě: omezit kouření. Už slyším, jak křičíte: típni tu cigaretu, típni TU cigaretu!!! Ano, tak se na mě musí. Nedávno jsem si spočítal, že ročně prokouřím dvacet tisíc korun! 20.000!!!!! To je šílený balík. Za to bych si mohl dát v hospodě 800 piv! Nebo bych si za ty prachy mohl koupit dovolenou na Kanárských ostrovech a na krásných deset dní přenést svůj nudný život na plážové lehátko, kde bych mohl dlouze přemítat nad tím, z jaké planety přiletěli moji blázniví kamarádi. A tím se dostáváme k třetímu předsevzetí: přestat se obklopovat blbými lidmi. Většina lidí, s kterými se běžně stýkám, jsou totiž idioti nebo vysavače. Takové ty obrovské luxy, které vám nabídne podomní prodejce na návštěvě, na kterou ho nikdo nezval. Moji přátelé jsou ti nejvýkonnější vysavače na světě. Spolehlivě z vás vysají veškerou energii i poslední zbytky víry v to, že je člověk inteligentní bytost. Naštěstí je tady Nikola! Moje ve všech směrech dokonalá přítelkyně. Náš vztah je jako bezmračná obloha uprostřed léta. Cítím, že ona je ta pravá, že právě ona jednou bude mou ženou, s kterou vychovám tři krásné děti a s kterou budu žít, dokud nás smrt nerozdělí. S ní se cítím bezpečně. Je mým majákem uprostřed rozbouřeného moře, mou oázou v poušti, amorovým šípem v mém srdci. Je to prostě moje dokonalá Nikola. Už se nemůžu dočkat, až jí poznáte!

3. leden

Dnes se se mnou Nikola rozešla.

Jak se to stalo? To takhle sedíte vedle své holky na gauči, pojídáte nachos a koukáte na Hercula Poirota, když v tom se k vám najednou vaše holka otočí, řekne: „Myslím, že bysme se měli rozejít,“ načež vstane, oblékne si kabát a rychle opustí byt. Chvíli jsem přemýšlel, jestli mám běžet za ní a nebo zda mám dokoukat seriál, abych nepřišel o to, až Hercule odhalí vraha. Po dlouhé úvaze, kdy už běžely v televizi závěrečné titulky a vrahem byl nepřekvapivě komorník, jsem se rozhodl pro první možnost. V tričku a v trenkách jsem vyběhl před dům v domnění, že tam bude Nikola stát a čekat, až jí pevně obejmu, vášnivě políbím a začnu utěšovat, že se na ní vůbec nezlobím. Místo Nikoly však stála před domem má sousedka, která když mě zahlédla, na mě začala křičet, že jsem nevytřel chodbu. Vrátil jsem se do bytu a zavolal Nikole.

„Co, prosím tě, blázníš?“

„Adame promiň, ale já už dál nemůžu.“

„To je nějaký fór?“

„Měli bysme si dát pauzu!“

„Pauzu? Vždyť spolu chodíme teprve tři neděle!“

„Jsem nezodpovědná..... a nevyzrálá.... a nudná.“

„Nejsi.“

„Ale ty jo! Mluvila jsem o tobě, myslela jsem, že ti to dojde.“

„Jsem nevyzrálej?“

„Třeba jak ses choval na té silvestrovské oslavě!“

„Choval jsem se normálně.“

„Normálně? Pozvracel jsi mojí nejlepší kamarádku!“

„Promiň, moc jsem pil.“

„Pak ses tomu hrozně smál.“

„Promiň, jsem idiot. Miluju tě!“

„Nebuď trapnej!“

„Takže jsem nezodpovědnej, nevyzrálej, nudnej a trapnej?“

„Skončíme to, nemá to cenu.“

„Ale....“

„Sbohem!“

A zavěsila.

Ten večer jsem vykouřil celou krabičku cigaret. Má nervová soustava zkrátka potřebovala nikotin.

(další kapitola zde)