21. leden

Je půl druhé v noci a já nemůžu spát. Sedím na balkóně, kouřím cigaretu (já vím, co jsem slíbil, ale co mám dělat, když jsem pořád nervózní?) a poslouchám, jak město pode mnou tichounce vrní jak starej vypelichanej kocour. Ten zvuk mám rád. Ta zvláštní tichá symfonie, kdy se mísí ruch aut z nedaleké výpadovky se šuměním stromů pod okny a vrčením trafostanice hned za mým barákem. Z oblohy padají sněhové vločky a sotva dopadnou na zem, tak zmizí. Tady ve městě se sníh málokdy udrží. Je to příliš rušné místo na něco tak křehkého, jako je sněhová vločka.

Hučení města náhle přeruší lidský hlas: „Taky nemůžeš spát?“

Otočím se a spatřím na vedlejším balkoně stát mého souseda Tondu. Nabídnu mu cigaretu. Když ji vytahuje z krabičky, všimnu si, že má rudě nalakované nehty.

„Blbej den?“ zeptá se Tonda.

„Celý večer přemýšlím nad tím, jestli někdy přijde den, kdy vyzraju.“

„A nechceš si dát sklenku vína a přemýšlet ve dvou?“

Típl jsem cigaretu, zamkl byt a šel k Tondovi na noční pokec. Vždycky, když nemůžu spát, tak většinou skončím u Tondy. Je něco jako duch, který se zjevuje v noci a kterému můžete říct úplně všechno.

Když mi Tonda otevřel, měl na sobě červený župan, hlavu omotanou ručníkem a na obličeji zbytky make-upu. Tonda je totiž dva lidi v jednom. Přes den je to zkrátka tvrďák Tonda, co pracuje na stavbě jako pokrývač a nikdo z jeho kolegů netuší, že existuje ještě druhý Tonda. Večer a v noci se totiž mění v Lolu. Velkou hvězdu místních nočních podniků. Protože Tonda je travestita. Madonna, Cher, Tina Turner, Helena Vondráčková, Ilona Czáková v jedné osobě. Prostě Lola. Já jsem jeden z mála lidí, kteří znají jak Tondu, tak Lolu. Jeho kolegové a rodiče znají jen Tondu. A většina jeho přátel zná jenom Lolu. Když tak nad tím přemýšlím, tak mám vlastně v jednom těle dva kamarády. A abych pravdu řekl, oba to jsou magoři. Tonda je masochistický hovado, který strašně miluje ženský a Lola je přecitlivělá kurva, která miluje chlapy. A já tu sedím s Lolou a místo, abych se vypovídal z toho, že mám obavu z budoucnosti, protože jsem blbec a holky blbce nechtějí, tak celý večer poslouchám chlapa s namalovanýma nehtama, jak vypráví o tom, že jeho přítel je největší kurva v Praze. Napadlo mě, jestli možná nebude lepší jít se ráno vypovídat Tondovi.

Po jedné láhvi bílého a více jak hodinovém Lolině monologu konečně usínám. Nezdá se mi žádný sen. Spím tvrdě, dokud mě nevzbudí první ranní paprsky a tiché hučení noci za oknem vystřídá rušný hukot všedního dne.

(další kapitola zde)