12. leden
Jsem ve stavu nouze. Potřebuji první pomoc. Beru tedy mobilní telefon a v seznamu hledám Berušku. Mojí záchranou vestu v potápějícím se člunu.
Po dlouhém vyzvánění konečně Beruška hovor přijala. „Hmmmmm.“
„Tady Adam. Ty jsi spala?“
„Je půl třetí v noci! Zkus hádat, co jsem asi dělala!“
„Omlouvám se, ale potřebuju s tebou mluvit.“
„Stalo se něco?“
„Nikola se se mnou rozešla!“
„Kdo je Nikola?“
„No moje holka přeci. Teda bejvalá holka.“
„Tys měl holku?“
„Nó chodili jsme spolu zatím krátce, ale...“
Beruška se hlasitě směje.
„Proč se směješ?“
„Promiň, ale přijde mi to dost vtipný.“
„Co?“
„No že jsi měl vztah.“
„Co je na tom vtipnýho?“
„Adame, žádnej vztah ti nevydržel déle jak měsíc!“
„No a tenhle právě taky ne.“
Beruška opět vyprskne smíchy.
Beruška je moje nejlepší kamarádka. S ní můžu mluvit o čemkoliv. Ve skutečnosti se jmenuje Jana, ale já jí říkám Beruška, protože ještě v pubertě stále nosila ve vlasech takové ty dětské sponky ve tvaru berušky. Znám jí od základní školy. A ač je trošku ztřeštěná, tak je to asi jediný normální člověk v mém životě. Prostě moje Beruška.
Pokračoval jsem v hovoru. „Abych řekl pravdu, tak jsem teď v prdeli.“
„Promiň, povídej!“
„Včera mi poslala smajlíka!“
„Super!“
„Smutnýho smajlíka!“
„Shit!“
„Máš o víkendu čas? Třeba v sobotu večer?“
„Počkej, zeptám se doktora Mráčka, jaký máme na sobotu program.“
Beruška miluje staré české komedie. A podle nich pojmenovává svá zvířata. Má andulku, které říká Vrána, podle hlavního hrdiny z filmu Vrchní, prchni! Pak má kocoura Doktora Mráčka a dvě rybičky. Škopkovou a Konopníkovou.
„Tak Doktor Mráček říká, že v sobotu máme volno. Co podnikneme? Kino nebo hospoda nebo diskotéka?“
„Potřebuju se vykecat, tak asi ta hospoda. Co třeba večeře v Hlubině?“
„A co zajít k vám do Svazarmu?“
„Tam vaříme jen mlíkovou polévku. Podávanou s chlebem.“
„Máš pravdu, Hlubina asi bude lepší. Tak v šest tam, OK?“
„Díky. Budu se těšit.“
Už aby byl víkend. Beruška je moje antidepresivum. A mně akutně dochází serotonin v mozku.
(další kapitola zde)
